Jak se z toho vyléčit?

Otázka: Přemýšlela jsem, proč je tak těžké vyléčit se z emetofobie...a pak jsem si uvědomila, že moje převážná část se bojí být léčena, protože pokud budu léčen, tak si nebudu tolik uvědomovat svou fobii a to by znamenalo, že bych mohl zvracet, protože bych nebyl tolik opatrný...dává to někomu smysl?
________________________________________________
Odpověď: Ano, tento typ fobického myšlení dává svým způsobem smysl. Nejhorším problémem není ta možnost, že budete zvracet, ale ta úzkost z toho, ten strach. To je to, co chcete zastavit. Ve skutečnosti nechcete zastavit zvracení. Zvracení je normální, přirozené, sice nepříjemné, ale je za vámi po pěti vteřinách. Základním úkolem je nenechat si zkazit život touto fobií, stále svému mozku říkat tu skutečnou pravdu. To znamená, že není logické si myslet, že potřebujete mít tuhle pitomou fobii navždy jen proto, abyste se uchránili před nevolností a že je vlastně lepší žít s úzkostí. To nedává smysl. Jedna část vašeho mozku (emocionální=amygdala) ukrutně bojuje za účelem sdělení druhé části mozku (té logické=neocortex), že musíte zůstat v obavách, aby jste se uchránili. Proto, abyste se mohli uzdravit, potřebujete, aby vaše logická část mozku "mluvila hlasitěji" než druhá strana mozku.

Otázka: Co říci terapuetovi, když se zeptá, čeho se vlastně bojíte?
_______________________________________________
Odpověď: "Přemýšlela jsem, jak se mě zeptáte, čeho se tedy vlastně bojím, když zvracím a je to toto:
Nepřemýšlím o tom logicky..je to pouhý strach...z nějakého důvodu pro mě zvracení či myšlenka na něj, znamenají naprostý horor. Je to jako osud horší než smrt. Panikařím, jako kdybych umírala. Vím, že je to nelogické, ale asi za to není zodpovědná logická část mozku, že ano? Řekněte mé amygdale, která neuvažuje v logických souvislostech. Vše co vím je, že představa zvracení je pro mě natolik neúnosná, že se jí zabývám ve dne v noci a ničí to mě i můj život. Počet situací, kterým se musím vyhnou, je nespočetný. Ačkoliv zde mohou existovat i jiné aspekty pro mou úzkost, chci se nejdříve zabývat touto pro mě velmi nepříjemnou fobií a to za každou cenu. Myslíte, že mi jste schopen pomoci a nebo se mám obrátit na někoho jiného?"

Otázka: Jak jsme tuhle fobii dostali? Opravdu ráda bych věděla, jak si vyvíjíme v sobě fobie. Vím, že to vypadá jako hloupá otázka, ale ráda bych věděla, proč nějací lidé tím ovlivněni jsou, zatímco jiní ne. Myslím tím, že třeba nenávidím pavouky, ale můj strach ve srovnání se strachem ze zvracení je NIC!
______________________________________________
Odpověď: Každý psychlog zabývající se problémy z úzkostí souhlasí, že není jen jedna příčina. Jakékoli trauma z dětství spojené se zvracením nevyvolá v každém jedinci emetofobii. Stane se to proto, že ve hře jsou další faktory. Věci jako hladina stresu v rodině a to jak se členové rodiny vyrovnávají s přetlakem je jeden z velmi silných vlivů. Zármutek a ztráta, zneužití, trauma a úzkostliví rodiče jsou samozřejmě další faktory. Dědičnost hraje také svou roli, ale neznamená moc. Nikdy se nenašli geny pro spuštění úzkostlivosti.
Áť k naší fobi vedlo cokoliv, léčba je stejná...dobrá solidní dlouhodobá terapie zahrnující vystavení stimulům v bezpečném prostředí a vyhýbající se opětovné traumatizaci. Není třeba hledat příčiny, je lepší strávit čas nad léčbou.

Otázka: Pátá nejčastější fobie? Opravdu? Tak proč o ní ještě nikdo neslyšel?
______________________________________________
Odpověď: Udělala jsem malý výzkum, takže tady jsou výsledky: Podle National Institute of Mental Health (USA) přibližně 6,3% američanů trpí nějakým druhem fobie. "Strach ze zvracení" určitě není fobie..je to to, co si mnoho lidí myslí, ale oni nikdy nemyslí na zvracení dříve než hodinu před tím než zvrací..a to pokud jsou nervózní. To nemá nic společného s emetofobií.
Fobie v pořadí od nejčastější dle DSM_IV:
Zvířata (hadi, psi, pavouci, ...)
Příroda (výšky, tirnáda, bledky, voda,...)
Krev-injekce-zranění (krev, jehli, chirurgie,...)
Situace (let, most, řízení, jezdící schody, nakupování,...)
Ostatní (zvracení, hlasité zvuky,...)
První čtyři druhy fobíí představují zhruba 95% všech fobií. Takže zůstává "jen" půl milionu lidí s těmi ostatními. Odhadem může existovat 20 000 lidí v USA trpějících emetofobií. Fobie není až tak častá - mnoho lidí o ní proto neslyšelo.
Emetofobie je léčitelná. Neznamená, že pokud váš terapeut o ní neslyšel, nemůže vám pomoci - fobický mozek je stále stejný - jen stimul je jiný. Věc, kterou je třeba si zapamatovat při sdělování terapeutovi je, že to může být velmi závažná fobie.